Nádherná příroda patří k nejvýznamnějším pokladům Albánie. Pro zdejší krajinu jsou typické dva biomy: přímořská rovina se středomořskou vegetací a vysokohorské oblasti připomínající alpskou tundru.
Od roku 1966 úřady postupně vyhlásily 15 národních parků, ukrývající to nejlepší z albánské přírody. Za zmínku a především za návštěvu stojí magický přímořský NP Karaburun-Sazan na poloostrově a ostrově stejného jména poblíž města Vlora, rozlohou největší NP Hotova-Dangelli u jihovýchodních hranic s Řeckem nebo NP Theth v Albánských Alpách.
Možná nejznámější z albánských rezervací jsou NP Butrint (zásluhou mnoha starověkých památek zařazených na seznam UNESCO), dech beroucí NP Valbona či NP Lurë rozložený pod nejvyšší albánskou horou Velký Korab.
Albánská flóra je neobyčejně pestrá a zahrnuje přes 3 tisíce druhů rostlin, z nichž 4 desítky jsou endemické. I přes rozsáhlé kácení lesů v nedávné minulosti pokrývají více jak třetinu území lesy. V nadmořských výškách do tisíce metrů to jsou převážně lesy dubové (na jihu a blízko moře i borové, vavřínové, myrtové a macchie), nad 2 tisíce metrů se zelenají vysokohorské louky s rozmanitými bylinami (máta, šalvěj, tymián apod.).
K typickým zemědělským plodinám patří olivy, víno, citrusy, fíky a třešně.
Díky mnoha odlehlým oblastem s nedotčenou přírodou se v Albánii vyskytují velcí savci jako kamzík horský, medvěd hnědý, prase divoké, rys ostrovid nebo vlk euroasijský. Ještě hojnější jsou zdejší stavy opeřenců, zvláště stěhovavých – od vlaštovek přes kachny až po pelikány. Orel skalní se nikoliv náhodou stal symbolem Albánie. Zároveň však v mnoha oblastech dochází k ničení půdy v důsledku rozsáhlého chovu hospodářských zvířat.
V moři lze pozorovat delfíny, velryby či velice vzácné tuleně středomořské. Rybáři si přijdou na své u albánských vodních ploch v čele s Ochridským jezerem, ve kterém žijí endemičtí pstruzi a další ryby.
