Pro Evropu ostrov, osídlený indiánskou skupinou Karibů (Aravaků), objevili portugalští mořeplavci roku 1536. Jeho původně španělský název Isla de los Barbados (Ostrov vousatých mužů) dle další z etymologických verzí odkazoval na vousaté původní obyvatele. Necelých 100 let poté se stal britskou kolonií, první osadníci se tady za finanční podpory londýnského obchodníka Williama Courtena vylodili 17. února 1627 a založili obec Holetown.
Díky zřízení v roce 1639 je barbadoský parlament (House of Assembly) třetí nejstarší na západní polokouli a svědčí o značné vnitřní autonomii ostrova. Dalších 20 let se počet jeho obyvatel dramaticky zvyšoval. Význačný podíl tvořili černí otroci z Afriky, pracující především na plantážích.
K omezení otroctví výrazně přispěly velké vzpoury otroků v čele s tzv. Bussaovou rebelií 14. až 16. dubna 1816. Úplného zrušení otroctví se obyvatelé ostrova dočkali o 18 let později.
Ostrovu se bohužel nevyhnuly ani přírodní katastrofy. Na následky řádění Velkého hurikánu v roce 1780 zemřelo na Barbadosu 4 500 obyvatel, epidemie cholery v roce 1854 zapříčinila smrt 20 tisíc lidí.
Roku 1930 získal ostrov autonomii, o 21 let poté bylo zavedeno všeobecné volební právo. V letech 1958 až 1962 patřil do federace Západoindických ostrovů a nezávislým státem se Barbados stal 30. listopadu 1966.
