| Lokalita: | |
|---|---|
| Typ: | Přírodní zajímavost |
Skadarské jezero je unikátní svým nezměrným přírodním bohatstvím. Pyšní se ornitologickou rezervací s bezmála 264 druhy ptáků (včetně vzácných pelikánů), řadou pozorovatelen i kulturních památek a od roku 1983 je národním parkem. Z krasového dna ho napájí asi 50 aktivních pramenů. Díky nim se voda tohoto největšího sladkovodního jezera na Balkáně zcela vymění za 3 až 6 měsíců a udržuje si nebývalou čistotu.
Plocha Skadarského jezera (kolem 365 kilometrů čtverečních) je rozdělena mezi dva státy: dvě třetiny na západě (přes 200 kilometrů čtverečních) patří Černé Hoře, jedna třetina na východě Albánii. Severně od jezera se nachází metropole Podgorica, za pohořím Rumija na jihu se u Jaderského moře ukrývá letovisko Ulcinj. Západním směrem lze dojet do rekreačního střediska Budva, do bývalého hlavního města Cetinje a k zálivu Boka Kotorská.
Skadarské jezero (albánsky Liqeni i Shkodrës, italsky Lago di Scuttari) se rozlévá v nadmořské výšce 6 metrů. Jeho hloubka dosahuje od 12 do 60 metrů. Na severozápadě do něj ústím ukončuje svůj 112 kilometrů dlouhý tok řeka Morača. Na nejvýchodnějším místě, již v Albánii u města Skadar, vytéká z jezera řeka Buna. Téměř hned pod odtokem do ní od povodně roku 1858 vtéká rameno řeky Drin.
Při vysokých stavech na jaře a na podzim rameno Drinu dokonce napájí i samotné jezero, které se v důsledku velkého množství vody rozlévá na plochu až 550 kilometrů čtverečních. Od obce Muriqan k ústí do Jadranu ve Drinské zátoce tvoří Buna černohorsko-albánskou hranici. K zajímavým místům Skadarského jezera patří ostrůvek Vranjina v deltě Morači, ostrovní vězení Grmožur, starý most ve Virpazaru a Krajinské souostroví zahrnující na 50 menších ostrovů.
