Osídlení Francie je doloženo již z dob paleolitu. Od 6. století před naším letopočtem její území obývaly keltské kmeny, které byly na přelomu letopočtu podrobeny Římskou říší. Tak vznikla provincie Galie, které možná vzdoroval i nějaký historický Asterix s Obelixem...
Po zániku Galie do oblasti pronikly germánské kmeny. V 5. století vytvořily pod vedením rodu Merovejců silnou Franckou říši, nejmocnější státní útvar raného středověku. Největšího rozmachu dosáhla v 8. století pod vládou Karla Velikého, kdy ovládala téměř celou centrální Evropu. Po jejím rozpadu v roce 843 (Verdunská smlouva) se začíná tvořit území dnešní Francie. V roce 987 se ujala vlády dynastie Kapetovců a země roste v evropskou velmoc.
Roku 1066 normanský vévoda Vilém Dobyvatel obsadil Britské ostrovy. O 300 let později vedly historické územní spory mezi Francií a Anglií ke stoleté válce, v níž v roce 1453 Francie definitivně zvítězila a Anglie ztratila většinu svých držav na francouzském území.
Počátkem 16. století se k moci v Evropě dostali katoličtí Habsburkové. Kruté náboženské války vyvrcholily Bartolomějskou nocí (24. 8. 1572), vražděním protestantských hugenotů. Uklidnění přišlo až s vydáním Ediktu nantského (1598) králem Jindřichem IV., který protestantům přiznával stejná práva jako katolíkům.
| Karel II. Holý (843-877) | Karel III. Tlustý (884-887) | Rudolf Burgundský (923-936) |
| Ludvík II. Koktavý (877-879) | Odo Pařížský (888-898) | Ludvík IV. Zámořský (936-954) |
| Ludvík III. (879-882) | Karel III. Prostý (898-923) | Lothar I. (954-986) |
| Karloman II. (879-884) | Robert I. (922-923) | Ludvík V. Lenivý (986-987) |
| Hugo Kapet (987-996) | Ludvík VII. (1137-1180) | Filip IV. (1285-1314) |
| Robert II. (996-1031) | Filip II. (1180-1223) | Ludvík X. (1314-1316) |
| Jindřich I. (1031-1060) | Ludvík VIII. (1223-1226) | Jan I. (1316-1316) |
| Filip I. (1060-1108) | Ludvík IX. (1226-1270) | Filip V. (1316-1322) |
| Ludvík VI. (1108-1137) | Filip III. (1270-1285) | Karel IV. (1322-1328) |
| Filip VI. (1328-1350) | Ludvík XI. (1461-1483) | František II. (1559-1560) |
| Jan II. (1350-1364) | Karel VIII. (1483-1498) | Karel IX. (1560-1574) |
| Karel V. (1364-1380) | Ludvík XII. (1498-1515) | Jindřich III. (1574-1589) |
| Karel VI. (1380-1422) | František I. (1515-1547) | |
| Karel VII. (1422-1461) | Jindřich II. (1547-1559) |
| Jindřich IV. (1589-1610) | Ludvík XIV. (1643-1715) | Ludvík XVI. (1774-1792) |
| Ludvík XIII. (1610-1643) | Ludvík XV. (1715-1774) |
| Napoleon I. (1804-1815) | Napoleon II. (1815-1815) |
| Ludvík XVIII. (1814-1824) | Karel X. (1824-1830) |
Zlatý věk francouzské monarchie nadešel s vládou Ludvíka XIV. (1643–1715), asi nejvýznamnějšího panovníka francouzských dějin. Jeho následovníci však zemi ekonomicky vyčerpávají a situace v roce 1789 vrcholí Velkou francouzskou revolucí. Vzbouřené masy poddaných dobyly Bastilu, svrhly královský majestát a nastolily republiku.
Počátkem 19. století zazářila hvězda Napoleona Bonaparteho. Prohlásil se císařem (1804) a v mnoha válkách začal dobývat valnou část Evropy. Po jeho porážce spojenými evropskými armádami (Bitva národů u Lipska – 1813 a bitva u Waterloo – 1815) se destabilizovaná země stává konstituční monarchií. Vlády se ujal Bourbon Ludvík XVIII. a po něm Karel X., kteří se spolu se silným vlivem církve snaží restaurovat zemi po Napoleonově pádu.
Po prohrané prusko-francouzské válce došlo opět k oslabení monarchie a ve Francii vzniká v roce 1870 Třetí republika. Výrazně rozšířila koloniální území (zejména na severu a severozápadě Afriky a v jihovýchodní Asii) a přetrvala až do okupace nacistickým Německem v roce 1940.
Po druhé světové válce se ministerským předsedou stal Charles de Gaulle, jenž záhy ustoupil tlakům komunistů a sociálních demokratů a podal demisi. Až v roce 1958 je de Gaulle zvolen prezidentem, vyhlašuje Pátou francouzskou republiku, zemi plně stabilizuje a vytváří základy moderní Francie.
