| Lokalita: | |
|---|---|
| Typ: |
Flamenco se stalo typickým znakem Španělska a bez něj si lze tuto zemi už jen stěží představit. Jeho domovem je Andalusie, konkrétně trojúhelník tvořený městy Cádiz, Granada a Sevilla. Flamenco na toto území přinesly cikánské kmeny, které z Indie, své původní vlasti, přišly do Andalusie přes severní Afriku. I když se flamenco začalo vyvíjet od 14. století, první písemná zmínka o něm pochází až z druhé poloviny 18. století.
Svou zlatou éru prožívalo ovšem ještě o století později, kdy se z původně uzavřené cikánské společnosti dostalo na veřejnost. Tehdy také poprvé doprovázela zpěv i kytara. Do té doby vždy tanečníka doprovázel jen zpěv. V roce 1842 bylo v Seville otevřeno první café cantante, jakýsi druh kavárny, kde se hrálo flamenco, a další kavárny rychle následovaly.
Flamenco není pouze zpěv, ale souhra hry na kytaru, zpěvu a tance. Podstatou je neustálá improvizace. Je zároveň výrazem určitého životního postoje. Vyjadřuje snahu po plném, spontánním a nevázaném životě. Je v něm ukryto mnoho emotivních kontrastů – bolest, smutek, spontánnost i radost. Ve svých začátcích hrál právě důraz na city ve flamenku velkou roli. Sloužilo totiž jako opozice, jakási revolta vůči tehdejší spořádané společnosti.
Ještě dnes patří cikáni k nejlepším zdejším tanečníkům i zpěvákům. Jejich slovům sice většina lidí nerozumí, ale mrazí při tom v zádech, protože skoro každý vytuší, že se zde odehrává drama plné vášně, lásky, žárlivosti, nenávisti, strachu, radosti i naděje. Tanec emoce jen umocňuje, a tak nezbývá než obdivovat jejich umění, které se neobejde bez nezbytných kastanět v rukou.
